Závod Zbraslav-Jíloviště byl na začátku minulého století pojmem ve světě motorismu. Jezdil se od roku 1908 s přestávkami až do roku 1931. Pak byl řádně obnoven až roku 1968 Veteran Car Clubem Praha a od té doby se koná pravidelně již dvaapadesát let, i když ne už jako rychlostní závod, který dnešní podmínky již nedovolují. Od roku 2015, kdy vzala jízdu do rukou Marketa Profeldová a start byl omezen pouze pro vozy do roku výroby 1939 se soutěž vrací ke své původní slávě.
První ročník se jel 25. března 1908 a účastnilo se jej 17 motocyklů a 16 automobilů. Účastníci postupně s dalšími ročníky také přibývali, při 5. ročníku v roce 1921 jich bylo již 53. Známé je pak vítězství Elišky Junkové v roce 1926. V roce 1931 startovní listina čítala již 154 účastníků a závod byl velmi atraktivní pro diváky o rok později však tradice skončila. O první obnovu se pokusil Autoklub v roce 1962 a 1963, trať však byla pro rychlostní závod pro rychlejší automobily nevyhovující, a tak závod opět skončil.
V roce 1968 se však věcí chopil právě vzniklý Veteran Car Club Praha a uspořádal první ročník Jízdy pravidelnosti Zbraslav-Jíloviště, která se na místě slavného závodu jezdí dodnes. Jízda se koná vždy první sobotu školního roku, vozy se vystavují na náměstí a v jednu hodinu první vůz startuje jízdu do vrchu. Absolutní vítěz, který má nejmenší rozdíl časů z dvou měřených jízd získá na rok putovní pohár, který věnovala Eliška Junková.
Letošní ročník tomu nebylo jinak. Ba právě naopak, jízda se opět vrátila o krůček blíže původnímu závodu. Startovní čísla byla vydána až do čísla 201. A i přes nepříznivé počasí bylo náměstí plné krásných předválečných vozů. V kategorii předválečných závodních automobilů se představilo několik zajímavých kousků. Karel Jaroš z Brna přivezl sportovní verzi Zbrojovky Z-18 z roku 1927. Vladimír Skřička zase Alfu Romeo 8C z roku 1931, která pochází ze sbírky Ladislava Samohýla. Ten sám jel na svém Laurin & Klement FC z roku 1909, který je již opravdovou raritou. Ředitel 1000 mil československých Mirek Krejsa jel svou Lagondu Three Litre z roku 1933, ale účastnila se celá řada dalších nádherných a zajímavých automobilů. Speciální kategorie je již tradičně vyhrazena také pro poválečné závodní vozy a formule. Následovala kategorie motocyklů, kde se představilo několik vozidel značky ČZ, ale také BSA, Ariel, DKW, či Harley Davidson.
Mezi kategoriemi automobilů byly také dvě speciální značkové. Tradicí je již kategorie Bugatti, kde v letošním ročníku ke startu dorazilo 11 vozů. Druhou značkou, která dostala vlastní kategorii byla Praga. V ní se představil například Petr Sazima se Pragou Alfa, známou ze závodu 1000 mil československých či jeden ze zakladatelů VCC Praha Pavel Národa s Pragou Piccolo z roku 1932.
Po odjetí všech obou jízd ve všech kategoriích, proběhlo vyhlášení kategorií závodních vozů a formulí přímo na náměstí v prostorách věže, která lehce připomínala historii, když se v 60. letech vyhlašovalo z lešení. Zbylé kategorie pak za doprovodu policie vyrazily směrem na Jíloviště, kde v hotelu Palace Cinema byly vyhlášeni ostatní vítězové. Jedna z cen míří až za oceán, kategorii Bugatti totiž vyhrál nejvzdálenější účastník – Matthew A. Baran z USA, který jel na voze Bugatti Ventoux z roku 1937, otec Matthewa v tomto autě vozil Elišku Junkovou, když byla na návštěvě v USA. V kategorii nejstarších automobilů pak první místo obsadil vůz brněnské Zbrojovky. S vozem Z-18 z roku 1928 zvítězil Pavel Národa mladší. V druhé kategorii automobilů pak Tomáš Hušek se svým Fordem V8 z roku 1935 a v nejmladších automobilech Petr Stehlík na voze Aero 30 Roadster z roku 1937. Vůbec nejmenší rozdíl časů, což znamenalo také absolutní vítezství měl však Jan Čížek se závodním vozem Ivicta 12/45 z roku 1932. Jeho rozdíl časů činil jen 0,03 vteřiny.
Zbraslav-Jíloviště tím však neskončila. Od roku 2015 je totiž přidána i nedělní jízda. Ta tradičně startuje na Jílovišti a pokračuje někam do okolí. V minulých letech končila v Dobříši, Dobřichovicích či v Jinočanech. Letos končila výstavou v Praga muzeu ve Zbuzanech. Cestou tam však účastníci projeli pěší zónou kolem hradu Karlštejn, což byl opravdu nevšední zážitek. Uvidíme, kam nás itinerář zavede za rok. Ať to bude ale kamkoliv, je jasné, že se máme na co těšit.
Text: Jiří Patočka
Foto: Jiří Patočka